V čem si chystám čaj? Omrkněte moje (rozbité) čajové soupravy
Když jsem tento blog zkoušela rozjíždět poprvé, to bude už šest let, publikovala jsem dva články o mém vlastním čajovém nádobí. Od té doby se mnohé změnilo. Narodil se syn, tím ubylo času na poklidné čajování, některé nádobí jsem poslala dál, něco se rozbilo, jiné jsem zase dostala... Zkrátka nadešel čas znovu povykládat o svých (nekompletních) soupravách a o tom, jak to vůbec vypadá, když si dělám čaj. Nečekejte žádné promyšlené obřady. Těm dávno odzvonilo.
.png)
Ranní čaj
Bývaly doby, kdy jsem ráno začala sypáním čaje do gaiwanu. Inu. Teď v lepším případě sypu bylinky do malého hrnku, odkud ho pak přes sítko liju do většího a dolévám vodou z konvice či kohoutku tak, abych dosáhla ideální teploty k pití. V horším případě házím pytlík (!!!) bylinného čaje rovnou do většího hrnku a po vylouhování podnikám opět tu dolévací metodu, abych čaj mohla vypít co nejdřív.
Pracovní čaj aneb gaiwan dostal druhou šanci
Bývaly doby, kdy jsem při tom poklidném ranním čajování sypala jiný čaj do konvičky a z konvičky pak do termosky, která se mnou putovala do práce. Když jsem se z práce vrátila, přišla řada na druhý gaiwan (spravedlivě jsem je dělila) nebo na menší konvičku a čajovala jsem dál. (Do toho jsem lila espressa a vysloužila si z toho osypky, ale to je zase jiný příběh.) Nyní si do práce termosku nenosím a když jo, tak s kávou. Čaj si chystám přímo v práci. První rok po rodičovské jsem si chystala výhradně čaje porcované, většinou bylinné, ale někdy i pravé.Druhý rok jsem čajovou kulturu v práci o něco pozvedla. Doma mi prasknul oblíbený bílomodrý gaiwan. Ještě se dá používat, ale při pohledu na tu puklinu jsem si řekla, že je na čase, abych ho degradovala na pracovní. Od té doby piju v práci kromě bylinek i sypané pravé čaje. Zásoby ovšem kupuju v Oxalisu, dražších čajů by bylo škoda. Kolikrát je dopíjím studené! Navíc je připravuju tak, že udělám několik nálevů za sebou a ty všechny hromadím ve velkém hrnku.
Jak pijeme čaj doma
Podobně obvykle chystám čaj i doma. Černým to nevadí, zelených mi je trochu líto, ale vzít si k práci hrnek plný čaje je praktičtější než neustále přelévat vodu. Dřív jsem to dělala, bohužel jsem nějak zlenivěla. Čaje na domácí pití kupuju z Amany nebo čajoven. Na Amaně se mi líbí, že mají velký rozptyl kvality a cen. Objednávám vždycky levnější i dražší čaje. Ty lepší nám šetřím na poklidné pití. Pak vezmeme gaiwan a poctivě, bez koukání do monitorů, si vychutnáváme každý šálek.
Přehlídka čajového nádobí
V kurzu je obzvlášť tento gaiwan. Dostala jsem ho před čtyřmi lety od manžela k narozeninám. Při jedné nešťastné události se rozbila poklička, naštěstí jsem přes šikovné známé přišla k jiné.
Někdy používáme moji těžce dobývanou konvičku. Moc mě potěšilo, když mi ve stejné nedávno přinesli čaj v čajovně a poznamenali, že je to moje oblíbená. I po těch letech si to pamatují! Na naši čajovnu bych mohla pět ódy pěkně dlouho...
Béžovou konvičku, kterou vidíte na úvodní fotce, jsem dostala za maturitu. Byla to moje první konvička. Připravujeme v ní černý čaj. Ani tato konvička nemá svou původní pokličku a bohužel ze soupravy chybí i jeden šálek. Porcelán a já, to není dobrá kombinace.
Dále mám ještě tuto pěknou konvičku, jenže jí upadla rukojeť, takže ji nepoužívám. Je celkem malá, takže by se s ní asi mohlo zacházet jako s gaiwanem, ale spíš uvažuju, že si do ní zasadím nějakou rostlinku.
V minulosti jsem měla ještě dvě další konvičky a jeden mini gaiwan. Poslala jsem je dál. Konvičková mánie mě přešla, pití čaje není takový rituál jako dřív. Když teď ovšem dokončuju tento článek, říkám si, že je to škoda a že bych si přece jenom mohla nějaké nové čajové nádobí koupit. No, uvidíme...
Pijanka
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za každý napsaný komentář.