Když jsem byla poprvé v čajovně, objednala jsem si Pigi čaj s citronem

Každý nějak začínal. Když jsem byla poprvé v čajovně, nevěděla jsem, co si z obrovské nabídky podivně zvaných čajů vybrat, a tak jsem si objednala Pigi čaj s citronem. Nic slavného, ale stál jen dvacku, takže aspoň třikrát méně než "skutečné" čaje. Byla jsem čajový zelenáč. Netrvalo však dlouho a čajovnové kultuře jsem přišla na chuť. Jedna z věcí, co jsem se naučila na gymplu, je chození do čajovny. 

První čajovna, kterou jsem navštívila, byla dnes již neexistující čajovna ve Frýdlantě nad Ostravicí. Bylo to tam fajn, jen tam bývalo dost nakouřeno, když jsem ještě byla mladá a nezvyklá, bolela mě z tamějšího vzduchu hlava. U pokladny měli spoustu věcí na prodej, čaje, čajové příslušenství a nějaké orientální drobnosti. Prostředí na mne udělalo obrovský dojem, nejvíc mě zaujalo, že mám sedět na zemi. Zážitek to byl i proto, že mi bylo čerstvých 14 a ještě jsem nebyla zvyklá někam chodit s kamarády. Pigi čaj tedy vůbec nebyl na škodu - lepší čaj bych stejně nijak zvlášť neocenila. 

Podruhé jsem šla do čajovny o pár měsíců později, tentokrát do Dobré čajovny ve Frýdku-Místku, kde jsem se později zaštamgastila. Daly jsme si s holkama nějaký tmavý oolong. Nedokázala jsem říct, že mi chutná, ale ani mi nepřišel zlý, nazvala jsem ho zajímavým. Kofein na naše čtrnáctileté nezkušené mozky zapůsobil až příliš, takže jsme dostávaly jeden záchvat smíchu za druhým. Byly jsme tak hlučné, že nás dokonce jedna paní přišla upozornit, že jsme v čajovně, kam lidi chodí odpočívat. Na naši obranu musím říct, že jsme nebyly schválně bezohledné, jen poněkud nabuzené. 

Pak jsem začala chodit do čajovny na rande. Sem tam. Někdy častěji, záleželo na počasí. Dali jsme si vždy napůl Dračí oči a sušenky, vycházelo to poměrně levně. Taky jsme chodili do čajovny s partičkou. V čajovně jsme se zkofeinovali, a pak jsme řádili v parku. Zpívali jsme pod sáčkem, skákali v pytli a tak. Každý byl v pubertě, tak si to dovedete představit. Navíc měl na nás kofein skutečně silnější účinky než teď. Kolikrát jsem po čajovně nemohla spát! Dnes nemám problém dopít a usnout. 

Jak jsem dospívala, měnil se charakter čajovnového posezení od neřízeného blbnutí k serióznímu povídání. Dá-li se to tak říct, protože jednou jsme tam předávaly kamarádce obrovského plyšového medvěda, několikrát jsem tam hrála Aktivity, pravidelně chodím s fenou, byla jsem i se synem... Ale v parku už potom neblbnu. 

Poznala jsem mnoho dalších čajoven, na Ušlechtilém pijanovi jsem psala třeba o Hakuho v Olomouci, za zmínku rozhodně stojí Dobrá čajovna na Václavském náměstí v Praze, odkud mám svou nejoblíbenější konvičku, pražská čajovna Setkání, kde mají obří výběr úžasných oolongů, nebo Moja čajovna ve Zlíně, kde mě kdysi obsluhoval pudl. :) 

O vysedávání v čajovně bych mohla psát dlouho předlouho. Ostatně je to už 16 let, co jsem začala podléhat jejich kouzlu. Je to už více než polovina mého života. 

Pijanka